V Hell Clock se zhostíš role bojovníka Pajeú, který nemá čas – doslova. Hodiny ti tikají nad hlavou a ženou tě kupředu. Každý krok bez zabití tě přiblíží ke konci. Tohle není výlet na piknik, ale zběsilý roguelike závod, kde se čas zastaví jen tehdy, když vyřešíš problém jménem boss. Jinak tě hra s chutí vyhodí ven jako nepozvaného hosta z pekelné párty.
Peklo na brazilský způsob
Zabíjíš, sbíráš buffy, zlato, relikvie a samozřejmě i zadýchané výčitky, proč ses do toho vlastně pustil. Každý běh je rychlý, krutý a často končí výbuchem vzteku, smíchu, nebo obojím najednou. Tvá rozhodnutí určují rozdíl mezi světovým rekordem a zoufalou otázkou, proč jsi dneska vůbec vstal z postele.
Grafika tě praští do očí jako démon do tváře. Art style, ostré tvary a výbuchy barev dodávají hře šílený vizuální rytmus. Tvůrci přenesli příběh z války v Canudos do temného fantasy světa, kde potkáváš postavy, které bys radši poznal jen ve špatném snu. A to platí i pro některé minibosse.
Hra ti ale dává možnost volby. Buď jedeš naplno a tikající čas tě drtí jako pondělní budík, nebo si zvolíš Relaxed Mode a děláš si peklo v tempu šneka. Vengeance Mode pak přihodí trochu sadismu navíc. Hra tě trestá i odměňuje. Vlastně takový toxický vztah, ale dobrovolný.
Umři, zkus to znova a nestěžuj si
Hell Clock tě nenechá vydechnout. Zabíjíš, sbíráš, zkoušíš nové kombinace relikvií, ale stejně to skončí tím, že si řekneš už jenom jedno kolo. A pak se o tři hodiny později podíváš na hodiny, zjistíš, že už nemá cenu jít spát, a utěšíš se myšlenkou, že to v práci nějak zvládneš.
Vývojáři hru neustále ladí, přidávají nové módy, vylepšení a plánují loadout systém i možnost respecu. A ty? Zatínáš zuby, protože víš, že ten jeden dokonalý běh se někde skrývá. Peklo nikdy nebylo tak zábavné. Ani tak stylové.
